Jsem fakt impotent?!
NovinkyKoupitAukceFotogalerieNávštěvní knihaDistributoři & knihkupci
Prohlédněte si impotenta
Napsali o nás
Co čte Dajdou.cz?
Měření návštěvnosti
© 2004 FKK Company, v.o.s.
Všechna práva vyhrazena.
Ukázky

Vyberte si autora:  Kostěj Arsinoe Mirun George K.

Stejně si ho změřte!

„Tak, miláčku, chceš si mě vzít za manžela?“

Klečel jsem na levém koleni a pozoroval její medový úsměv. Ukázala perličky zoubků a já si potichu oddechl.

Napínala tu chvilku až k prasknutí, ale já přece vím, že jsem tak jedinečný a mohu se stát jejím mužem. Změnil jsem všechno, změnil jsem sebe, vyřadil nevhodné kamarády, zrušil staromládenecké pitky, vymazal nevhodná telefonní čísla starých kamarádek.

„Libore, víš, já nevím, jak ti to říct.“

Překvapeně jsem zvedl oči od kotníků, které jsem ještě včera hladil a líbal.

„Libore, já si tě nechci vzít.“

Bomba vybuchla. Docela jsem nechápal význam těch slov. Včera jsem jí koupil zásnubní prsten s pěti diamanty. Teď tu trapně klečím s pugétem těch nejčervenějších růží a nechápu vůbec nic.

„Miláčku, vždyť já tě miluju.“

„Já vím, broučku, ale mít rád občas nestačí. Jsi můj něžný princ, ale to prostě na manželství nestačí. Víš, já jsem živel a mám svůj svět a nenechám se ponižovat mužským šovinistickým přístupem, chápeš mě?“ usmívala se, a já nerozuměl ani tónu, ani větám.

„Jak to myslíš? Já ti nerozumím...“

Změnila mi celý život. Ze staromládeneckého bytu udělala byt k bydlení. Rolety na oknech vyměnila za skvostné záclony, zrcadla v ložnici sundala, vybrala novou postel tak, abych ji prý mohl poutat, koupelnu přemalovala do teplých odstínů růžové. Donutila mě uklízet si ponožky, zakázala mi účast na pravidelných squashových turnajích, vyměnila mé zánovní oblečení za nové z Kenvela. Udělala mi prostě průvan v životě za ten rok.

„Ty můj naivní broučku, já přece vím, že mě máš rád, já přece vím, že kupuješ dárečky jen proto, abych měla radost, ale víš, i to je málo. Láska prostě nestačí.“

Už se neusmívala a já cítil, jak mi teče studený pot po zádech.

„Jano, já ti opravdu nerozumím, vždyť jsi mluvila pořád o dítěti, rodině, baráčku, společných dovolených... fakt tě nechápu.“

„Právě, jen jsem tě zkoušela, kam bys až zašel. Víš, co ti povím, ten náš vztah je prostě sterilní, rozumíš, sterilní...“

„Proboha, co to je sterilní vztah?“

„To je prostě vztah bez emocí, bez napětí, přece nechceš, aby se ze mě stala domácí puťka, kráva, co bude zalezlá doma a bude vařit knedlo vepřo zelo.“

„Ale to přece nechci, a ty to ani neděláš, to já naopak vařím přece každý den, jezdím pro tebe do práce, uklízím, prostě protože to chceš. Ty jen v sobotu z postele kývneš prstem a já makám jak fretka.“

„Vidíš, a teď budeš vyčítat. Vařit jsem tě nenutila. Víš, jak bych byla ráda, kdyby místo těch tvých blivajzů byl aspoň jednou tejdně twister od KFC. Nééé, von páníček udělal čínu a ještě chce obdivovat. A do práce pro mě jezdíš jen proto, abych nemohla s nějakým kolegou na kávu, tak ze sebe nedělej haura.“

„No jasně a kalhoty ti kupuju, abys nemusela chodit nahá. Co to plácáš? Jako že žárlím, jo?“

Měla malinko pravdu, když jsem pro ni jednou nepřijel, přišla domů až ve čtyři ráno. Já tu noc strávil v obavách, užíral jsem se žárlivostí, hrůza.

„Víš, já... mám pocit, že tenhle vztah prostě vyprchal, už nám ani jednomu nic nedává... Já chci chlapa, co akceptuje můj svět a zároveň to není bačkora.“

„Jak vyprchal, vždyť jsme se spolu milovali ještě dneska ráno...“

„Právě, nuda, už to všechno znám, žádný překvapení, nic nového...“

„Jak nic nového, vždyť ses tvářila spokojeně, pro mě to bylo to nejkrásnější od včerejška, kdy jsem zažil jeden z tvých nádherných orgastických ohňostrojů...“

„Já to hrála, stereotyp ubíjí moje orgasmy, už měsíc je musím hrát a nebaví mě to...“

„Co to říkáš, že hraješ... sakra, co to plácáš?“

„Prostě, Libore, jdu pryč, nebavíš mě, jen se na sebe ráno podívej, jdeš do práce, kreténskej žoviální úsměv, lidi tě maj za povrchního pitomce, kterej ani neví, co chce... Nuda, nuda, nuda, ani si mě nevšimneš a já chci být jedinečná, svá se svojí identitou, která ti jen občas dovolí se přiblížit, a musí záležet jen na mně, jestli tě přijmu.“

„Jano, neser mě... co to znamená, jako že jsem absolutní blbec, a tys na to přišla až teď?“

„Třeba to znamená, že tě už nepotřebuju...“

„Jak nepotřebuješ, ty si ze mě děláš srandu...“

„Nedělám, a ještě něco, máš ho malýho!“

Proběhla přes chodbu a práskla dveřma. Zůstal po ní jen závan parfému a já už zapomněl, proč držím v ruce tu krabičku s nesmyslným kroužkem...

Zůstal jsem sám v kuchyni a tak mě napadlo, že vyřeším aspoň jeden problém svého sebevědomí a došel jsem si pro pravítko.

Honza Trávníček

Honzík Trávníček byl biologickým fenoménem již od útlého dětství. V dobách, kdy jsem se červenala i při slově „přirozenost“, neboť mi zavánělo až perverzní zvráceností, on již běžně používal výrazy jako „mach mich šnel“, „fak mí ou got“, „jes jes jes ou got“ a „das ist gút uá uá“.

Jeho zkaženost mě přitahovala víc než jeho otec řeznici Mráčkovou. Na rozdíl od ní, která měla přístup k obzvláště muži vyhledávaným pochoutkám, já jsem neměla co nabídnout.

Až na perfektně zpracované podklady k přijímačkám.

Zatímco řeznice Mráčková dosahovala svého podlým podbízením jatýrek, já zkusila Zeyera.

Podařilo se.

Byt měli Trávníčkovi nic moc. Všude bylo cítit mužské pižmo, na které jsem nebyla zvyklá a které mělo zvláštní dávivě erotickou příchuť.

Honza nelenil a pustil video. To, co se objevilo před mými zraky, mě dostalo málem na kolena. Zírala jsem na obrazovku a přetáčela hlavu do všech možných stran, abych pochopila, co která končetina provádí.

„Už seš rozrajcovaná?“ pronesl citlivě Honzík.

„Co-co-cože jestli jsem?“ koktala jsem a nemohla odtrhnout oči od obrazovky, kde právě velmi krátkozraký lékař prováděl důkladnou gynekologickou prohlídku.

„No mokrá přece!“

Podívala jsem se na ruce, prohlédla jsem si tričko a kalhoty: „Nejsem mokrá, proč jako?“

„Ježíši, to bude práce,“ pronesl zkušeně o tři měsíce starší Honzík. „Víš, já už měl hodně ženských, mě jen tak něco neuspokojí...“

„Jak jako měl?“ Moje naivita byla absolutní.

„No tak jako, jako že na mr....u,“ ozvalo se ze zbožňovaných úst.

Při tom slově jsem málem omdlela. Honzík mé zavrávorání špatně pochopil, uchopil mě za temeno hlavy a můj zapýřený obličej si vrazil na zip u kalhot tak, že mi knoflíkem málem vytlačil oko a karabinkou rozrazil dáseň.

„Jó jó, to je vono,“ hekal Honzík a já jsem v tu chvíli pochopila, že mužům nebudu nikdy rozumět. Šmudlal mi ksichtem o zdrhovadlo a já se nedivila, že jestli tohle je ten sex, že maminka spává v obýváku.

Když jsem asi za dvě minuty odcházela, řekl mi Honzík, nepoznamenaný Zeyerem: „Jsi fakt dobrá.“

Sice mě to potěšilo, ale až o mnoho let později jsem pochopila, co se tam vlastně stalo. Honzík přijímačky neudělal. Léčí se kvůlivá ejaculatio praecox.

Vlastně ani nevím, jestli se dostala nějaká žena dál než k jeho zdrhovadlu.

Jak si najít opravdového přítele?

Máte pocit, že se s vámi nikdo nebaví? Svět vás ignoruje? Jste sami? Štve vás to?

V soukromém sociologickém průzkumu jsem objevil možnou příčinu vašich nesnází – pravděpodobně jste postiženi mobilním syndromem! Mobilní syndrom se skládá ze čtyř možných příčin, proč vás lidé přehlížejí:

1) nemáte mobilní telefon Nokia

Řešení: kupte si ho.

2) máte sice Nokii, ale nějaký levný typ

Řešení: kupte si dražší.

3) máte sice drahou Nokii, ale používáte jen základní kryt

Řešení: kupte si více krytů.

4) máte sice hodně drahou Nokii se spoustou krytů, ale není to ta z Matrixu

Řešení: kupte si tu z Matrixu a hodně krytů.

Zkuste se několik následujících dní pohybovat ve společnosti, mávejte telefonem nebo jej odkládejte tak, aby si ho všichni museli všimnout. Je také dobré se s někým domluvit, aby vám pravidelně volal, nastavit si zvonění na nejvyšší hlasitost a dlouho mobil nechat zvonit, než jej zvednete – tím se stáváte téměř nepřehlédnutelným. Pozorně naslouchejte, co si ostatní povídají. Pokud uslyšíte větu jako „Ty vole, to je boží mobil!“ nebo „Ty vole, čum na ten kryt!“, hrdě se postavte a co nejhlasitěji řekněte: „To je můj!“ a hbitě ještě vyměňte 2–3 kryty.

Výše uvedenou větu pronášejí samí potenciální opravdoví přátelé – ovšem o jejich přízeň musíte bojovat, přátelství vzniká jen velmi těžko a dlouho. Abyste klíčící přátelství utužili, ihned prohlašte: „Bodejť by nebyl boží, za ty prachy!“

Jakmile se některý ze zvědavců zeptá: „A kolik stál?“ jste na správné cestě – řekněte asi o 40 % vyšší částku než je skutečnost a ještě rychle dodejte, že byl se slevou ze známosti. Pokud dotyčný zůstane stát s otevřenou pusou a zeptá se vás, jestli by si mohl telefon ohmatat, tak si můžete být jisti, že zvědavec je přesně v té náladě, aby toužil po tom, mít vás za nejlepšího přítele. Jak se bude vztah vyvíjet dál, záleží už jen na vás...

Život singla: Singl se vrací

PONDĚLÍ (1)

7.30 Vzbudil mě telefon. Než jsem se přinutil vylézt z postele, zvedlo ho dítě. Slyšel jsem, jak říká: „mamut spí tvrdě jako chleba,“ a pak zavěšuje. Když jsem se zeptal, kdo to byl, jenom pokrčilo rameny.

8.20 Školka. Tradičně jsme dorazili pozdě. Abych se zavděčil učitelce (Hana, 30 let, typ Cameron Diaz), slíbil jsem, že přinesu z práce nějaké zkažené tiskopisy, aby si děti mohly na druhou stranu kreslit. Sice nevím o tom, že bychom v práci nějaké měli, ale při naší šikovnosti stačí počkat sotva pár dnů. Škoda, že vizitky truhláře Tesaře jsou na kreslení moc malé.

Odpoledne. Tak si od rána lámu hlavu tím, co je tu dneska divného, a konečně jsem na to přišel: Čtyřka je v práci. Úplně jsem zapomněl, že tu dělá. (Byla snad nemocná? Měla dovolenou? Nevykonává nějakou politickou funkci, na kterou bych ji na jaře uvolňoval?) Proč mi to sakra nikdo nepřipomněl? Ta se asi bude tvářit, až zjistí, že ve čtvrtek na její místo nastupuje Pětka. Nahlásil jsem na obchodní, aby mi ve středu připomněli, že si mám vzít ve čtvrtek dovolenou, ale pro jistotu si to napíšu do diáře. Od té doby, co lidem na obchodním oddělení neřeknu jinak než Serjožo nebo Natašo, mám pocit, že mi dělají naschvály.

Večer. Od zítřka chci držet dietu, tak se zajdu naposledy pořádně najíst. Dal jsem si inzerát na seznamku a ve čtvrtek mám první rande naslepo, tak abych byl ve formě. Kolik se dá za tři dny zhubnout? Pět kilo? Šest? Asi zítra skočím ještě do posilovny, to taky pomůže.

Doma. Fuj. Nemůžu se hnout. Jsem přežranej. Bohatě by mi býval stačil ten moravskej vrabec s bramborovým knedlíkem a zelím, ale to bylo pořád: „Klidně si dejte ještě tu kachnu, dyk je vevnitř dutá.“ A čtyři piva byly taky moc. Možná budu zvracet. Nebo usnu. Úplně se mi odkrvil mozek.

Za pět minut půlnoc. Sakra, po tom pivu ale tráví. Dám si rychle aspoň utopence, když už zítra nebudu moct. Nebo dva.

Čtvrt na jednu. Jéžíš, já mám hlad. Teda, ta dieta je ale krutá.


ÚTERÝ (1)

Ráno. Super. Držím dietu a vůbec nemám hlad. Přijdu si takovej hubenější, ale zatím nemám odvahu se zvážit. Nejdřív si dojdu na záchod, a pak se uvidí. A taky budu muset vyhodit tu lahev od utopenců, aby se na ni neslítávaly mušky.

V práci. Mail od Kečkemétyho. Potřebuje do odpoledne udělat inzerát, jinak prošvihne inzertní uzávěrku v časopise.

Už jsem byl dneska třikrát na záchodě. Jednou doma a dvakrát tady. Úplně cítím, jak hubnu. Přemýšlím, že bych si koupil nějakou pořádnou váhu, když teď držím tu dietu a ušetřím spoustu peněz za jídlo. Asi se pojedu podívat do Datartu.

Po obědě. Viděl jsem Čtyřku, jak brousí po intranetu. Možná jsem měl ještě počkat, než jsem ji vymazal ze stránky s kontakty. Asi něco začíná tušit. Nechtěl bych tu být ve čtvrtek.

Odpoledne. Telefon. Rozlícený Kečkeméty se sháněl po inzerátu. Copak se to dalo stihnout? Nutně jsem si potřeboval udělat takovou tabulku na zapisování váhy. Člověk potřebuje mít výsledky stále na očích. Pozitivní motivace je důležitá.

Doma. To byl zážitek. Fit plnej dutejch hlav (říkat „posilovna“ je naprosto out). Dutá hlava v zeleným tričku mi dala neocenitelnou radu: „Žer béčko a céčko a budeš hovado jako svině.“ Uznávám, že jestli se tím on sám řídí taky, musí to být svatá pravda.

Nechápu, proč s tím cvičením všichni tolik nadělají. Zatímco duté hlavy postávaly a prohlížely se v zrcadlech, vběhnul jsem na všechny mašiny a odcvičil tři série po deseti. Nic to se mnou neudělalo, tak jsem si to dal ještě dvakrát. Pak jsem zkusil, kolik udělám sedů-lehů, ale po padesáti mě to přestalo bavit.

Večer. Divná křeč v pravé ruce. Nemohl jsem udržet láhev s minerálkou, tak jsem si vzal brčko. Blbý, nedosáhne až na dno.

Zvážil jsem se. O dvě kila víc než ráno! Musely mi naběhnout svaly, jinak si to nedokážu vysvětlit.

V noci. Musel jsem usnout u televize. Chtěl jsem se přesunout do ložnice, ale hrozně mě bolí břicho a záda. Že by ta minerálka?